Ano, bylo jinak. Naše paměť je selektivní, ví se to, umí si krásně vybírat. Doba se mění, vše se mění, říká se tomu život. Je to proud, nezastaví se, ale ty můžeš. Pokud procházíš tunelem a nevíš, kterým směrem se dát, je tu jedno vodítko. Nechoď směrem, ve kterém najdeš nápis STARÉ DOBRÉ ČASY.

Je to léčka. Můžeš si odpočinout ve svých vzpomínkách na ně, zavzpomínat si na ně společně s někým, ale tím, čím jsou ve tvé paměti nebyli ve skutečnosti. Pokud nechceš jít směrem k iluzi, pak opusť tuto cestu.

Někteří lidé se do vzpomínek na svou minulost doslova přestěhují. Co však bylo na této minulosti ve skutečnosti tak úžasné? Třeba to, že v době, kdy se odehrávala byla přítomností. Byli jste v ní tady a teď, možná jste měli plány, sny, žili jste. Možná si však myslíte, že obsahovala klid, harmonii, jistoty, nebo cokoliv jiného, po čem nyní pláčete.

Jenže to, že jste něco ztratili znamená, že pokud to chcete, bude třeba si to znovu nově vybudovat. Tady a teď. Pokud už nesníte, nepracujete na splnění svých snů, jistě pro vás přítomnost není nejšťastnějším obdobím vašeho života. Pokud jste se postupně uzavírali do skepse, asi si nyní také nevýskáte zrovna radostí.

Najít smysl v každé přítomnosti, snít sny, které mi dají energii a chuť jít dopředu, učit se život žít radostně, vážit si hodnot a možností, které mám a snažit se o jejich zvětšení, to je směr, kterým opět vyjdete na světlo. Buď člověkem přítomnosti, bez ohledu na to, kolik je ti let. Mně třeba v jednu dobu začala v životě chybět hravost, takové to blbnutí, humor. Byla volba, vzpomínat na dobu, kdy to bylo součástí mého života, nebo to ve svém životě opět oživit . :) Stejně tak jsem už víckrát ve svém životě “přišla” o klid. Bylo potřeba se zamyslet, co mi ho “požírá” a opět ho ve svém životě vypěstovat. Kdybych ustrnula v představách, že to šlo jen někdy, že to nyní není možné, nebylo by.

Frustrovaný mohl být člověk v patnácti, ve dvaceti, ve třiceti, v padesáti..., k tomu nepotřebujete věk, je to o přístupu. :)

TOPlist