ZPRÁVY
V této sekci chci ukazovat to, co kde najdu a co by mysl mnoha lidí mohla odsoudit. Pokud však otevřeme srdce, pak se i naše mysl otevře vnímání souvislostí, které by nám jinak zůstaly skryté a to, co bychom mohli zavrhnout nás namísto toho obohatí a otevře to naše obzory vnímání světa.
                                        
 
 
 
                                              Chci si prožít, jen to krásné?
Opravdu si stále myslíte, že jste chtěli ze života ochutnat jen to, co vždy vaše mysl vyhodnotí jako to krásné? Nebyla objednávka spíš, chci prožít co nejvíc? Hloubky a výšky, vzlety a pády? Jaké to je, když...?             
     
                                         

 

Vědecký bulvár:

Už víme, proč myši běhají v kole, i když nemusí

 

Tréninková kola jsou pro zvířata podle všeho skutečně zábavnou hračkou a ne jen způsobem, jak se vyrovnat s životem v zajetí. Nezvyklý pokus ukázal, že po ní s oblibou sáhnou i jejich volně žijící příbuzní.

Při dlouhém sezení v laboratořích si řada vědců všimla, že mnohá laboratorní zvířata jsou nadšení cvičenci. Některé myši na běhacích kolech za noc uběhnou i několik kilometrů, byť je do běhání nikdo nenutí. Dokonce jsou ochotné podstoupit dost velikou námahu, aby svou cvičební pomůcku odblokovaly, když jim ji vědci úmyslně zabrzdí.

Celý článek najdete zde:

http://technet.idnes.cz/proc-mysi-behaji-v-kole-0b9-/veda.aspx?c=A140521_171431_veda_mla

V článku je i pasáž, kvůli které se mi zdá obvzláště zajímavý :

"O kolo kromě myší projevili zájem také potkani, rejsci, žáby a také slimáci a šneci. Většině z nich se běh bez cíle zřejmě líbil, protože došlo dokonce i na přetahování o místo v kole."

Nepřipomíná Vám to náhodou tendence, kterými se vyznačuje i nemálo lidí? Tendence přepnout na nějaký robotický zacyklený program v sobě. :-)
 
 
 
...
 
 
Miluji tě. Ignorovaná. Nenávidím tě.
Proč někteří lidé a často i malí lidé (děti) udělají téměř cokoliv, aby si získali naší pozornost. Proč je ignorování nejbolestivější? Skrze snahu vyvolat v nás alespoň nenávist volají někteří po lásce. Třeba ji nedokáží přijmout jako takovou, třeba si připadají nemilovatelní, pak se snaží v nás alespoň vyvolat nenávist. Dá se říct, že nenávist je ta nejhrubší forma lásky. Ignorování vyvolává v druhém pocit, že je sám, opuštěný, izolovaný, mimo hru, dokonce i když s ním bojujeme je to alespoň potvrzením, že ho vnímáme a že je ve hře :)

 

 

KOSTLIVCI

Láska nemá žádné nálepky. Kdyby si myslela, že spolu mají být jen ti, kteří jsou podobně staří, stejné národnosti a opačného pohlaví, prostě by jinde nevznikla. Láska si vzniká, kde se jí líbí a všude je důležitá, vzácná a respektuhodná. :D

 

 

Co jsem dnes viděla

Dnes jsem na procházce byla svědkem situace, kterou prostě do Zpráv dát musím. Maxík je můj jezevčík, nechtěl jít obvyklou trasou procházky a já si říkala, že bychom, pro změnu, mohli jít podle něj. A tak jsme šli podél řeky, když jsem si všimla, že na malém ostrůvku z náplav písku je kachna schoulená vedle svých mláďat a o kousek dál je potkan opravdu hodně velký, až jsem si říkala, zda to je vůbec potkan. Potkan pobíhal a tak nějak se pořád přibližoval ke kachně a jejím mladým. Když tu se do situace vmísili dva přiletivší holubi, jeden z nich, jako by se snažil potkanovi odvést pozornost od kachny s mláďaty, pořád chodil k němu a od něj.

Ten ostrůvek písku byl cca do deseti metrů čtverečních, spíš méně a tak tam začalo být poněkud "husto". Dva další holubi se mnou tu situaci sledovali z nábřeží, cítila jsem, že ví, co se dole pod námi děje. Najednou jsem uviděla dva racky, přilétli, jeden si stoupl na ostrůvek a druhý začal s křikem nalétávat na potkana. Tipla bych, že potkan byl tak třikrát větší než ten racek. Díky křiku racka a jeho krouživému nalétávání na "něco" na hladině, jsem už nebyla jediná z lidí, kdo situaci sledoval, ale i skupinka mužů opodál na stejné straně nábřeží, jako jsem stála já. Potkan se oháněl po útočném rackovi, ale vehnalo ho to do vody, snažil se obeplavat ostrůvek a vystoupit na něj ze strany, kde byla kachňátka, ale racek ho nenechal a krouživým nalétáním, křikem a zobákem, kterým vždy cvaknul, když byl potkanovi nejblíže, ho odehnal daleko, až už jsem potkana ani neviděla.

Kachna vešla do vody a holub ochranář obešel ležící kachňátka, jako by ji zastupoval v ochraně a pak jedno po druhém šlo za kachnou do vody, situace skončila. Procházkou jsem pokračovala k jezírku k Mlýnské strouze v Plzni, kde ještě kvetly žluté irisy a ve vodě plavali velicí žlutí koi kapři, jako nějací proměnění Bohové vod, a vracela jsem se zpátky domů, opět podél stejné strany řeky. Kouknu dolů na ostrůvek a ten nikde, hladina řeky mezitím stoupla a zatáhla tak svou vodní oponu za dnešním představením.

Připomnělo mi to situace v mém životě, kdy se tzv. úplně cizí lidé stávali mými strážnými anděli ve zvláštních situacích, kterými bych jinak jen stěží prošla v bezpečí. A zpráva pro dnes zní:

Anděl je v každém z nás i ve zvířatech, jen ten anděl občas spí a občas má práci.

 

                                                                                      

Conchita Wurst

Opravdu jsem ráda, že lidstvo došlo do fáze vývoje, kdy je schopno zamilovat si projev člověka spojujícího silně mužské prvky vzhledu se silně ženskými. Musela být pro lidi fuška dojít až sem, ale od toho se sem rodí duše, které chtějí jinakost ukázat veřejnosti tak, aby rozpouštěla bariery předsudků. Předsudky se nastřádají v mysli  potom zavírají naše srdce. Duše, které sem za tímto účelem přicházejí nazývám avatary a jsem ráda, že tu jsou. Kouknete-li se na pár videí tohoto avatara, tak si ho nejspíš také zamilujete a zpráva pro nás všechny je:

                    Buď tím, čím jsi, ať už je to jakékoliv a  nemůžeš nebýt dokonalý.                                

 
                                                
                                         
 
 

TOPlist